Saša - 15.05.2008 21:53:58
Děkuji :)
01.06.2008 23:55:00
Jakpak bylo na výletě můžete kouknout tu.
31.05.2008 20:37:00
Vypravila jsem se s Českou botanickou společností na Křivoklátsko, prováděl nás L.D. Hrouda. Trasa vedla z nádraží Zbečno přes PP Brdatka, pak na Křivoklát, Amálín, Vrch Babu, a pak zpátky na Křivoklát na nádraží. Nefotila jsem moc, ale přece...
18.05.2008 23:00:00
Z pátku na sobotu jsme se účastnili Bedny 2008, o5 za tým Biohazard. Jak se nám dařilo se můžete kouknout na rajče, kde jsem se pokusila vytvořit něco jako fotoreportáž.
08.05.2008 23:32:23
Vydali jsme se s Arachňaty dobýt Koněpruské jeskyně. Krom toho, že jsem tam dobloudili ještě před zavřením (zdaleka to tak nevypadalo celou dobu, že to stihneme), jsem se více či méně dobrovolně vykoupali v Čertově lomu, určili pár kytek, hmyzáků, zkamenělin, vystrašili pár okolo jdoucích turistů pokřikováním "ham, ham, ham", nasbírali kousky lilijic... prostě si užili pěkného počasí. Pár fotek.
15.04.2008 22:00:00
V ZUŠ Jana Hanuše na Praze 6 dnes nehráli na koncertě žáci, ale především páni a paní učitelky. Fotky.
13.04.2008 23:00:00
Zápis od Páji Houdka, ke kterému mám doporučit naše fotky, bo i bez nich je to dle Páji dost zmatené. Tak tedy doporučuji:-).
Poslyšte vyprávění, jak dítko štěstěny až k mostu Barikádníků přišlo, aneb co není v hlavě, musí být v nohách, zaplaťpámbů, že toho v té hlavě zas tak moc být nemuselo, haleluja!
Schůzku jsem strašně důležitě svolal na půl jedné. Ona ta naše sebranka biologická si mě nějak ze záhadných důvodů vyvolila za vůdce a nikdo mi vlastně moc neřekl proč a kdy. Že bych byl na ně takový panovačný?! Nebo že by se chtěli pojistit, že jim neuteču s jiným týmem...? Každopádně se to už od rána tak smolilo, abych přišel pozdě. Jako vždycky. Halelujá. A lidi se pořád ještě diví, proč mám radost, když někam přijdu včas.
Náš styl je rozhodně styl základna. A nemyslete si, že byste to udělali jinak, kdybyste měli byt u Karlova náměstí s přestarostlivou paní domácí, která umí takové lívance... Rádio v jednu je jasné a stručné. Až příliš. Mohlo to být i lepší psycho. S menším či větším entuziazmem se rozbíháme po okolí. Hlavní nádraží přeplněné policisty mě přivedlo k zamyšlení, jak moc asi běžící v propoceném triku pobuřuji veřejnost, ale páni v černém pouze pokukovali. Asi jsem to s tím entuziazmem trochu přehnal, protože z nejdelší pěší túry se vracím první a čtvrt hodiny čekám. No, dobře, není kam spěchat.
Teď se asi milý čtenář zalekl podrobnosti výkladu a říká si, že to nikdy neskončí. Nemá se čeho bát, někde v těchto místech můj přehled o situaci končí, dál následují spíše trhané vzpomínky.
Mapu jsme nějak slepili a rozdělili se. Vyrážíme s Kodulkou na pouť k dálné Betě. (Kdo jenom těm matfyzákům nakukal psát gamma s jedním m? A kappu?) Všude se rojí skupinky s batůžky a je krásný boží den. Proč si nelehnout na trávu a neposlouchat si jen tak cédéčko? Nu, protože jsme si nevzali přehrávač. Takže zpět zase bez luštění. Ono by tedy i k luštění něco bylo, jenže od povědomého orga už jsme toho víc nedostali. Prostě jen CD. Když jsme si ho konečně pustili - a přetútali si i morseovku - řešení bylo dílem okamžiku (no dobře, dopustil jsem se ještě několika pošetilostí jako prosvěcování CD nebo zkoumání pod lupou). Jenže kde vzít tu druhou šifru, na kterou podle schémátku máme nárok? I začala dlouhá cédéčková anabáze, na jejímž nevítězném konci toho z milého obalu nezůstalo mnoho. Ale lekci ze staganografie jsme si udělili pořádnou. Šifra nikde. Jak tento příběh ukončit, když má konce dva? Jednak drobnou špionáží se Ondrovi podařilo vyzvědět, že všichni ostatní šifru dostali, tak jsme si ji vydyndali po telefonu. Ale že se orgům nechtělo nám diktovat všechny fotbalové výsledky, tak nám řekli rovnou řešení. Taky dobré. Kdo by nám snad chtěl závidět, nechť se doví, že rozmilí orgové nás dříve poslali do Vinoře (U Hájku) než na Palmovku (Na Hájku).
Konec druhý: Ale nebylo všem důsledkům konec. Ostatně kdy je? Byla čerstvě skončena peroxidová tortura na nebohém obalu od CD, když ze světa přikvačilo HOHO. Ukažte! Co to máte! Já to chci taky vidět! HOHO oběhlo všechny patery ruce v místnosti a usídlilo se pod několikerou lupou. Tečky budou hustý. Jsou tam takové řádky, všimli jste si? Asi po hodině usilovného bádání: Hele? A kdo jste tam psal ta divná písmena? Nikdo. Tak vypadá šifra, co se luští sama. Ví už jen Ježíš, syn Boží, halelujá, a HOHO, zda se zjevilo pod mými usviněnými prsty, nebo pod horkem lampičky. Rozhodně se nám už dlouho nestalo, abychom měli řešení už hodinu napsané na šifře a přesto ji luštili dál. Kéž by to bylo naposledy.
Anděl. Anděl Zvěstovatel. Je v Praze příhodnější místo na takové prozření? Zde nám byla se vší pompou zvěstována Boží sláva, Ježíšikriste, šmarjá, halelujá, to byl nářez! Ještěže jsem měl s sebou stoickou Kodulku, která všechna Boží jména pečlivě zapsala, a já se mohl vysmát dosytosti. Pyšná princezna hadr! I zde musíme přiznat trošku štěstí do Božího mlýna, protože nevím, nevím, jak bychom to za tu poslední půlhodinu kázání stihli, ale ignorujte si, když všude kolem píšou jenom BJH... Jo, stydíme se. Ale Kodulka vám kdykoliv odpřísáhne, že by ji to samou každou chvílí napadlo! Halelujá!
Naši hrdinní spolubiohazardéři mezitímvším pilně rekognoskovali terén v okolí Alfy a všech hradčanských ruin. Hledali pravda notnou chvíli o tři zastávky vedle, ale to se stane i v lepších týmech. Snad. S jejich návratem už byla ruka Páně otevřená, halelujá. Aspoň co do hojnosti šifer. Otevřená byla taky mnohá ústa, protože když se sejde Biohazard v teple, je to občas učiněná židovská škola.
Mno, a tady je to přesně to období, kdy mi trochu selhává paměť. Vím určitě, že se luštilo, i že se pospávalo, že se běhalo (tady bych s chutí vyzdvihl své běžecké výkony přes Branický most a Modřanskou roklí, kdyby mi v tom však vrozená skromnost nebránila), i že se potápělo (on Ondra nadarmo neštuduje ty vodní ptáky). Šifra dala šifru, a když se sobota s nedělí sešla, měli jsme Keltů až po sem, a vydali se objevit Server (a sejít se opět všichni v celek). Měli jsme sice jen deset kódů, ale komu tady jde o vítězství, že... (Ondru teď někdo umlčí.) Trochu jsem doufal, že se zvláštními obrazci budeme ještě něco provádět, ale jediný tělocvik byl, že se hledaly na klávesnici. Tak jo, poprvé z tělocviku za jedna. Potvora zelená teda občas chroustala dost pomalu, ale co si počnete s matfyzáckými fimfrnákly?
Ve vrcholové knize jsme dvacátí. Ve čtyři. To je trochu podivné, hm... Prahory deváté, Chlýftým žádný, Topení nikde, svět je naruby - asi nějaká chyba v Matrixu. Jdem se radši podívat na tu ďáblickou lumpárnu.
Tak to jsme koukali, až nám oči slzely. A zavíraly se. A zima námi třásla a vůbec fajnové místo na hepenink. Červené pomrkávající krví podlité oko Velkého Bratra jsme si natočili a měli dvě hodiny co analyzovat. Já buvol jsem totiž nějaké vteřiny bravurně ignoroval a za rytmickou jednotku vzal to velké blikání z konce (a pokaždé mi vyšlo 60, heč), čímž jsem si přidělal hromadu práce. Doufám, že raz-dva-tři je nějaká buddhistická mantra, protože to bych si zatroleně vylepšil karmu.
Třikrát halelujá, vyšlo slunce. To jde hnedkej všechno dvojnásob. A čtvernásob, když se člověk posilní nápojem Party Power. Pařbá! No, když už se snad všichni postupně vyspali, tak jsme si řekli, že by se mohlo jít dál, a nakreslili si řešení. I když se nám z vyhřáté stráně moc nechtělo.
Dál už to byl všechno jen rajský sen a nedělní procházka růžovou zahradou. Omrzlé končetiny roztaveny, přezimovací vrstvy shozeny, zásoby ujídány. Trocha lesní geodézie i pražce byly s prstem v nose hned za námi. Kouzelný dědeček na autobusové zastávce nás poslal na Zámky Drahanským údolím kolem cedulí s biologickým rizikem a ani nechtěl raneček buchet.
A to už jsme došplounali až k Vltavě a já optimisticky vyrážím "200 m" pro "druhou část šifry". Jenže ono kde nic tu nic a čas běží. Když už tři týmy prolezly i odpadková křoviska na patnáct metrů od silnice (a to jsem se ptal již luštícího týmu: "Je to někde u vás, nebo vás obtěžuju zbytečně?" - "Nó, přijde na to!"), nezbylo než uvěřit, že ta divná cedule s šílenými časy je skutečně ta Pravá. Nacpal jsem si ta hausnumera do hlavy jako bych nebyl hrdý student přírodních věd, ale nějaký medik, a pelášil zpět. A ono jo! Překotně luštíme a v chvatu jaksi opomíjím písmeno D. Vychází nám roztodivné Farky opium. Což nás ale nemůže udolat a jsme zvědaví, co to na těch Farkách asi uvidíme. Dobrá věc se podařila, paranoia zvítězila. Ivka študuje po cestě každou naučnou ceduli a hned víme, že výšiny nad námi skrývají oppidum. Takže opět krásný kompromis mezi naší štěstěnou a matfyzáckými hrubkami.
Na oppidu zanedlouho vyvěštíme řešení, ale pohled na hodinky ukazuje, že vůbec není kam spěchat. Hra skončila před hodinou, tady se v prchavé polední lázni slunečních paprsků zastavil čas, a stejně nás co nevidět všechny přizabije splašené letadélko pana modeláře. Takže si ještě trochu pohrajeme s naší poslední matrixí šifrou a pozvolna jdeme omrknout, co asi zbylo po zkáze Matrixu z mostu Barikádníků.
A ejhle, potkáváme šnEka, překvapivého Prakonvertitu, který nám ochotně zvěstuje, že o slaňování jsme přišli. A mimochodem... Prahory zase vyhrály. Halelujá, halelujá, halelujá.